Druhy lásky v psychologii: jak porozumět svým pocitům
Nedokážete zjistit své city k partnerovi? Mluvíme o 8 typech milostných vztahů, které psychologové identifikují.
Sentimentální láska
Všimli jste si, že poté, co jdete do kina na nějaký dobrý film se silným milostným příběhem – nebo po přečtení podobné knihy – se chcete také zamilovat? Stává se tedy, že tato touha najde konkrétní vyjádření – pokud se k vám v pravý čas „obrátí“ vhodný kandidát. Pak vaše touha zažít vše, co hrdina zažil ve filmu (knize nebo písni), může klidně způsobit vznik takzvané sentimentální lásky – alespoň tomu věřil jeden ze zakladatelů neofreudismu Erich Fromm. Tento typ může vyvolat i nostalgie po vaší první lásce – pokud vám ji například nová partnerka nějakým způsobem připomíná, pak je pravděpodobné, že váš vztah ještě nějakou dobu díky příjemným vzpomínkám vydrží. Jedním z problémů je, že sentimentální láska netrvá dlouho.
Toxická láska
Módní slovo „toxický“ je zvláště vhodné, když se použije na lásku.
Dnes je toxická láska formou vztahu, který tak trochu připomíná závislost. Ten proces už dlouho nikoho nebaví, ale stejně pokračuje, protože není síla vztah opustit.
V důsledku toho se partneři (nebo jeden z nich) začnou navzájem obtěžovat. Stává se, že někdo může mít z tohoto procesu dokonce pochybné potěšení. Taková láska se každopádně mívá dlouho táhnout – a čím déle trvá, tím větší škody partnerům způsobí.
Smyslná láska
Může to znít divně, ale mnoho lidí stále věří, že znakem lásky je silná vzájemná sexuální touha. “Protože sexuální touha v chápání většiny lidí je spojena s myšlenkou lásky, snadno upadnou do iluze, že se milují, když jsou k sobě fyzicky přitahováni,” napsal stejný Erich Fromm. Takový pocit je zažíván velmi naléhavě a v literatuře se často nazývá osudová nebo smyslná láska – ve skutečnosti o tom byla napsána dobrá polovina příběhů Ivana Bunina, který byl slavným hédonistou.
Nešťastná láska
Nešťastná láska není vždy výsledkem čisté náhody a nesouladu.
Stává se také, že si člověk vědomě vybere za předmět lásky někoho, kdo s 99% pravděpodobností jeho city nikdy neopětuje – a pak trpí a trpí neopětovanými city.
Pro některé lidi je toto chování důsledkem nezpracovaného traumatu z dětství nebo uvěznění v začarovaném kruhu, ze kterého není tak snadné se dostat bez vnější pomoci. Navíc taková forma lásky může být nebezpečná nejen pro její subjekt, ale i pro objekt. Neuspokojený pocit na příznivých základech se může změnit v milostnou mánii (vzpomeňte na „Sběratele“ od Johna Fowlese), a to je plné nejnepříjemnějších důsledků.
Manželská láska
Hlavním charakteristickým rysem manželské lásky je to, že je založena na „stále rostoucím vzájemném poznání nahrazujícím fantazii“, jak uvádějí výzkumníci Carla Baur a Robert Crooks ve své knize Sexualita. Tento typ vztahu se navíc vyznačuje soucitem, který k sobě oba partneři projevují: „soucit“ samozřejmě neznamená lítost, ale schopnost porozumět emocím milované osoby. V takové lásce je méně vášně než v lásce smyslné, ale je trvanlivější.
Láska-zamilovanost
Stává se také, že vztahy zpočátku nemají cíl být vážné a dlouhodobé, ale láska je stále přítomná. V takových případech je vhodné hovořit o lásce jako o koníčku – do této kategorie snadno spadají například všechny prázdninové románky, stejně jako vztahy vzniklé ze “sportovního zájmu” – zda bude možné dosáhnout lásky konkrétní osoba nebo ne.
Nedostatek a existenciální láska
Zajímavé rozdělení lásky na typy navrhl také americký psycholog Abraham Maslow. Mluvil o nedostatku a existenciální lásce. V tomto systému v prvním případě mluvíme o pocitu založeném na touze uspokojit své potřeby na úkor jiných lidí.
Taková láska se u člověka objevuje jako důsledek strachu ze samoty, touhy po sexu, zvýšení sebeúcty atd. To znamená, že jde o druh „spotřebitelské lásky“.
Maslow považuje existenciální lásku za její opak. V tomto případě mluvíme o tom, že člověk miluje druhého pro dobro, které v něm je. Nesnaží se ho přitom nějak změnit nebo dokonce zasahovat do jeho života. Proto je taková láska možná i tehdy, když je neopětovaná. Maslow stejnou existenciální láskou nazývá lásku například rodičů k dětem a naopak.