Jaký je rozdíl mezi rostlinami a zvířaty?

Tento rozdíl je kvantitativní, nikoli kvalitativní, tzn. je je vyjádřena převahou určitých funkcí a strukturálních rysů a v žádném případě jejich výlučnou charakteristikou zvířat nebo rostlin. Nižší zvířata a R. stejně se objevují ve formě jednoduchých, často pohyblivých buněk (Protozoa a Protophyta). Zvláštností mnohobuněčných živočichů (Metazoa) je, že jejich tělo je vybaveno četnými dutinami, což lze považovat za komplexní výsledek zašroubování kožní vrstvy do těla zvířete. Ve většině případů jsou tyto dutiny vytvořeny přesně takto, nebo někdy vznikají v důsledku štěpení tkání, které tvoří tělo zvířete. Vývoj zvířete tak může být redukován na vytvoření řady záhybů a ohybů do těla. Mnohobuněčný R. (Metaphyta) postrádají v tomto smyslu dutiny. Pokud mají cévy, vznikají splynutím a perforací řad buněk. Vývoj R. dochází k tvorbě řady výčnělků hustého rudimentu směrem ven, což vede k tvorbě různých příloh rostlinného organismu, jako jsou listy, kořeny atd. atd. Pak jsou díky větší pohyblivosti živočichů jejich buňky většinou nahé, zatímco u rostlin přisedlých jsou buňky pokryty hustou membránou z vlákniny (celulózy). Pohyblivost a dráždivost sice nejsou výhradními vlastnostmi zvířat, přesto u nich dosahují tyto vlastnosti nejvyššího rozvoje. Mobilní jsou však nejen rostliny jednobuněčné, ale i mnohobuněčné. Mezi jednobuněčnými živočichy a jednobuněčnými rostlinami nebo embryonálními stádii mnohobuněčných organismů jsou dokonce pozorovány podobnosti ve způsobech pohybu: jak u zvířat, tak u R. charakterizované pohyby pomocí nestálých procesů, nebo pseudopodií (améboid); oba se vyznačují pohybem pomocí šňůr; oba se vyznačují pohybem pomocí sekretů z těla látky, který nutí tělo pohybovat se opačným směrem, než je směr, kterým směřuje odtok látky (gregaríny a rozsivky). Vyšší, mnohobuněčný R. obracejí listy určitým způsobem ke světlu, někteří v noci listy skládají a představují si tzv. jevy. spánek R.; jiní reagují pohyby na šok, dotek a další podráždění. Darwin ukázal, že špičky stonků a kořenů všech R. jsou v rotačním pohybu. Ale pouze u mnohobuněčných živočichů máme oddělení speciální kontraktilní svalové tkáně, která přebírá funkci pohybu; Pouze mnohobuněční živočichové mají oddělení speciální nervové tkáně, která přebírá funkci dráždivosti, a oddělení smyslových orgánů, které slouží k vnímání podráždění. Ale opět, i mezi mnohobuněčnými živočichy jsou tací, kteří nemají oddělenou svalovinu, nervovou tkáň nebo smyslové orgány (některé houby, Trichoplax). Hlavní rozdíl mezi zvířaty a R. jde až o způsob, jakým se živí: jmenovitě R. Pomocí zeleného barviva – chlorofylu – vytváří organickou hmotu z vodíku, uhlíku, kyslíku nacházejícího se ve vzduchu a vodě. Vznikne tak škrob, vláknina atd. látky, které neobsahují dusík, ale přídavkem dusíku R se nacházejí ve formě dusíkatých solí v půdě. vytváří bílkovinné látky obsahující dusík. R. Všude tedy nachází potravu a pohyb v životě R. nemůže hrát stejnou roli jako u zvířete. Živočich může žít jen z hotových organických sloučenin, které přijímá od jiných zvířat nebo od R., tzn. je konečně od R. Zvíře si musí získávat potravu samo, a tedy i jeho velkou pohyblivost. R. vytváří organické sloučeniny a zvíře je ničí, spaluje je ve svém těle a uvolňuje produkty destrukce ve formě oxidu uhličitého a moči. Zvíře neustále uvolňuje do atmosféry kyselinu uhličitou, dusík uvolňuje během života močením a po smrti rozkladem. R. odebírá kyselinu uhličitou z atmosféry, speciální bakterie produkující dusík přenášejí dusík do půdy, odkud jej opět spotřebovává R. Dýchání, které je doprovázeno vstřebáváním kyslíku a uvolňováním oxidu uhličitého, je stejně charakteristické pro zvířata a R., ale v prvním je mnohem energičtější. Proto R. je patrný pouze tehdy, když nedochází k opačnému procesu výživy (absorpce oxidu uhličitého s uvolňováním části kyslíku do atmosféry) např. ve tmě, při klíčení semen. Protože u zvířat je spalovací proces energetičtější, proto je jejich nárůst teploty silnější a znatelnější než u R. I přes existenci dýchání u R. je tedy jejich hlavní rolí v koloběhu látek uvolňování kyslíku, absorpce oxidu uhličitého a spotřeba atmosférického dusíku (prostřednictvím bakterií) a role zvířat je opačná : absorpce kyslíku a uvolňování oxidu uhličitého a dusíku (také částečně prostřednictvím bakterií – při rozpadu) do atmosféry. Soukromá fakta však ukazují, že toto rozlišení je neustále porušováno: houby, které neobsahují chlorofyl, se živí hotovými organickými látkami, i když na druhé straně některé bakterie a bičíkovci (Mastigophora s. Flagellata) mají schopnost vytvářet organickou hmotu a zároveň postrádat chlorofyl. Masožravé rostliny zachycují a tráví živočišnou tkáň, stejně jako zvířata. Některé bičíkovce obsahující chlorofyl, jako např Euglena, na světle produkují zrna podobná škrobovým, a proto se živí rostlinami a ve tmě se živí saprofyticky, tzn. je na úkor rozkládajících se látek, celého povrchu těla. Stejně tak nelze najít žádný trvalý rozdíl mezi zvířaty a R. v chemickém složení prvků jejich těla. Je pravda, že aktivní chlorofyl je pro R. jedinečný a v těch případech, kdy byl nalezen v těle vyšších živočichů, nepatřil k těmto, ale k řasám žijícím symbioticky v těle živočicha. Ale už víme, že mnoho R. jsou zbaveny chlorofylu a na druhé straně Euglena, která má aktivní chlorofyl, a další podobné formy lze téměř se stejným právem klasifikovat jako živočichy jako u P. Podobnost zeleného pigmentu v křídlech ortoptera s chlorofylem nebyla prokázána a v žádném případě tento pigment nefunguje jako chlorofyl. Přítomnost vlákniny je charakteristická pro rostliny, ale schránka, která obaluje některé mořské živočichy (Tunicata), se skládá z tunicinu, látky podobné vláknině. Škrob je látka charakteristická pro R., ale glykogen (viz), který hraje tak důležitou roli v životě zvířat, je jeho izomer a u slizkých hub neboli myxomycet najdeme místo škrobu glykogen. To vše vede k závěru o konvenčnosti rozdílů mezi zvířaty a R. a k závěru, že oba pocházejí z jednoho společného zdroje, tzn. je z forem, které lze právem připsat jak zvířatům, tak R. a které jsou částečně zachovány v moderní populaci země. St Frederic a Nuel, „Základy fyziologie“ (přel. Vvedensky, 1888); Verworn, „Obecná fyziologie“ (přel.

Encyklopedický slovník F.A. Brockhaus a I.A. Efron. – Petrohrad: Brockhaus-Efron. 1890-1907.

• Řešení
• Rastrelli Carlo-Bartolommeo a Bartolommeo