Hledali jste – miluji Dachu

L.R.: – Co jsem za hvězdu? Moje dača je velmi skromná.

Ale je to velmi příjemné. Nikdy jsem se nehnal za vnějším projevem bohatství. Radost a mír by tu měly být. (Položí si ruku na hruď.) Mám svůj háj, vlastní výsadby, a to mi stačí. Jediná nepříjemná věc je, že mě před časem okradli, lupiči udělali v domě takový nepořádek. bylo to velmi urážlivé. Ale kousek po kousku dala dům do pořádku.

Opravdu ráda vařím. Pro mě je to forma relaxace. A zdá se mi, že obzvláště chutné jsou pokrmy ze zeleniny vypěstované na našich vlastních záhonech. Moje milovaná neteř Svetka a její rodina ke mně často jezdí. A často navštěvuji jejich daču a sedím s vnukem. Sveta je pro mě jako dcera.

David je nenahraditelný

— Od úmrtí vašeho manžela Davida jste několik let sama. Sám jste ale v mnoha rozhovorech říkal, že žena by neměla být sama. Nedoufáš, že se znovu oženíš?

L.R.: “Není to tak, že bych nedoufal, to vůbec nechci.” Nemám o tom ani sny, ani zklamání. Věřím, že jsem prožil vše, co mi bylo v životě určeno. Nyní jsem předurčen k životu, který mám. Nic nepotřebuji, jsem nezávislý, jsem finančně stabilní, mám kde bydlet, sám řídím auto, mám komu zavolat, nemám pocit osamělosti. Pak. No, jak bych to řekl, David je nenahraditelný.

Přestože dva přátelé v mém věku žijí s nadějí, pozorně se dívají a snaží se nějak zařídit svůj osobní život. Chtějí to. Ale já nechci. Ano, nemám žádné možnosti, jsem v pohodě a pohodlně. A včera jsem formuloval: Jsem tak unavený ze ztrát, že se teď bojím zisků.

Buďte neustále v akci

— Lariso Alekseevno, máte nějaká životní pravidla?

L.R.: – Žij pro dnešek a nikdy se nevzdávej. Přísloví „člověk je strůjcem svého štěstí“ je naprosto správné. Musíte být neustále v akci. Platí to pro práci, kariéru? Napsal jsem: “Obešel jsem všechny podvodní útesy, plavu, aniž bych někoho utopil.” Nikoho neutopit, nikoho nesrážet, netlačit loktem, ale vždy si „hrát“, zkoušet, zkoušet, zkoušet. Ať už provádíte renovaci evropské kvality nebo připravujete jídlo, musíte s ním podle toho zacházet a vynaložit veškeré úsilí.

– A pokud nikoho neutopíte, jak můžete přežít ve světě showbyznysu?

L.R.: – A to nejsem ve světě showbyznysu. Tento showbyznys je v mém světě tak trochu přítomný. (Usměje se.) Co jsem za showbyznys? Kdybych v tom opravdu byl, za tolik let bych už zbohatl, koupil bych si dům na Rubljovce. Četl jsem v časopise přiznání našich současných, nedávno vynořených hvězd: Mám dům, Mercedes, iPhone. A tak jsem žil a žiju. pracuji hodně.

Musíte najít muže

-Mnoho vašich básní je o lásce, o mužích. Co byste poradila ženám ohledně organizace jejich osobního života?

L.R.: – Musíte samozřejmě hledat muže, skoro nic se neděje. Uspořádat si svůj osobní život není snadné. Muž se vyvíjí dlouho a my, blížící se 30–35 let, jsme mnohem zkušenější a chytřejší než oni. Když mi bylo 30, byl jsem už úplně beznadějný: děti všech vyrůstaly, ale já neměl nic. Pracoval jsem pro Japonce, od rána do večera v kanceláři, obklopen dvěma Japonci, a to je vše. A pak jsem si začal myslet, že když se nebudu moc snažit, když neudělám nějakou akci, tak se nic nestane. Začal jsem hledat. A moji přátelé mě seznámili s Davidem.

Ptáte se, že pro mě bylo zajímavé být s ním? Bylo pro mě zajímavé být s ním. Nemůžu říct, že by mě přemohla vášeň a něha.

To se nestalo. Alespoň během let života s mým plnohodnotným a zdravým manželem. Když byl ochrnutý, všechno mě zaplavilo: něha a taková láska. Ale celé ty roky, co jsme měli nekonečný rozptyl, pronikali jsme jeden do druhého, já jsem nic nepotřeboval a nikoho nepotřeboval a on také ne. Zaujalo nás, no, byli jsme povahově úplně jiní, ale strukturou úplně identičtí.

Nikdy jsme neřekli, že tě miluji, má milovaná, má drahá – ani si nepamatuji tato slova. Vše bylo jasné a srozumitelné. A nebyla tam ani slova šílené vděčnosti. Proto jsme spolu žili tolik let, abychom, až bude zle, věděli, že nás ten člověk nezradí ani neopustí.